Likvidace zahrádkových osad
Zahrádkové osady byly v minulosti zřizovány z řady důvodů. Pro města jejich zřízení byla nejlevnější a nejjednodušší cesta zvelebení určitých míst, například po stavbě železnice. Spolky mají v českých zemích dlouhodobou tradici a zřízení zahrádkových osad také pomáhalo jejich rozvoji. V neposlední řadě vedle bytových domů není možné fungování přídomních zahrádek a osadní zahrádky nabízely vyžití i těm, pro které byly jiné druhy vyžití nedostupné.
Zahradní osady představují funkční zeleň, která ovšem nevyžaduje péči z veřejných prostředků. Pohyb na zahradách je obdobou sportovních aktivit, které naopak bývají podporovány i z veřejných prostředků. Osady také mají význam jako zdroj lokálně dostupného ovoce a zeleniny, a to i přímo v biokvalitě pro nízkopříjmové pěstitele.
Přes všechno se stala trendem likvidace osadních zahrádek. Stojí za tím převody do osobního vlastnictví místo cenově výhodných pronájmů od obcí a měst. Ve velkých městech je pak na majitele dosud nezastavěných pozemků vyvíjený velký developerský tlak, jiní majitelé upřednostňují vily před zahradními domky a zahrádkami.
Zahrádkové osady spojené přímo s Českým zahrádkářským svazem různým tlakům odolávají a stále není pozdě na zvrácení trendu likvidace zahrádkářských osad. Klíčové je k tomu územní plánování, kde takové osady nemusejí figurovat jen jako zastavitelná zeleň. Důležitý je dále přístup vedení obcí a měst, aby se pronájmy zahrad nestaly jen nehorázností pro plnění rozpočtů či se přímo nenadbíhalo prodeji developerům. Samosprávy dokonce naopak mohou podpořit i vznik nových zahrádkových osad. Klíčová je také legislativa v podobě stavebního a zahrádkářského zákona, aby rozlišovala vily a zahradní domky a podporovala veřejnou prospěšnost zahrádkářských organizací.
